Bojovníka v kroužkové košili vidíte nahoře. Byla to asi nejlepší a nejdražší zbroj naší doby, sestávala z tisíců malých kroužků, spojených nýtem (viz detail). Elastická a pevná, avšak ne tak účinná proti šípům a bodům, jako třeba zbroj šupinová.
(Detail nýtovaného kroužkového pletiva.)
(detail francké dřevořezby z 9.-10. století s vojáky v pravděpodobně lamelových zbrojích)
Zbroj, která sestává z několika stovek kovových destiček, navzájem svázaných koženými řemínky. Méně pohyblivá, než kroužková zbroj, ale skýtá lepší ochranu před šípy a bodnými zbraněmi. Má také sklon se opotřebit a trhat řemínky. Máme ji doloženou z franckých vyobrazení, vikingských nálezů i od východních nomádů, avšak na našem území je její výskyt toliko spekulativní.
(Lamelová zbroj ze železných lamel, obšitá a svázaná kůží. Výroba Kain)
Usuzuje se i na používání kožených lamelových zbrojí, jsou lacinější a lehčí náhradou kovových, ale nemáme pro ně na našem území žádný podklad (na druhou stranu organické materiály se zachovávají v zemi velice špatně). Jsou pak typické pro východní nomády.
(Lamelová zbroj ze 4mm kůže, svázaná koženými řemínky, obšitá tmavou kůží. Výroba Kain.)
Máme doložena plstěná krzna u římských legionářů i prošívanice ve 13. století, v mezidobí je však nejasné místo. Žádné obrazové ani písemné prameny o podkladě pro zbroj nemluví. Na druhou stranu praktická zkušenost nám říká, že je velmi výhodné mít zbroj podloženou, zvláště kroužkovou. Železná pohyblivá zbroj totiž často zabrání proseknutí ostřím, ale dopadovou energii zbraně příliš neztlumí. A zde nastupuje měkčí vrstva pod ní, která energii úderu rozloží. Proto se domníváme, že i v uvedeném mezidobí byla pod zbroj nošena měkčí vrstva, ať už z kůže, prošívaných látek nebo podobná. U méně bohatých bojovníků pak předpokládáme nošení takovéto zbroje i samostatně, buď ve formě tlustého zimního oblečení (kabátce, kožichy) nebo u družiníků ve formě speciálně ušitého kusu oděvu, který má zastavit slabší seky a údery. Stejně tak prod přilbu se mohla nosit kromě jiného vycpávaná prošívaná čapka, dnes označovaná jako tzv. batvat.
(Dvě prošívanice pod zbroj. Vlevo zapínací, lněná s podélným prošitím a krátkými rukávy (výroba Kain), vpravo lněná, která se obléká přes hlavu, a k ní batvat (výroba Tom))
(Kožená prošívanice, vycpaná vlnou. Na tu už se zbroj nenosí, je poměrně pevné a tuhá. Povšimněte si také kožených nátepníků a náholenic. Toto už je výzbroj družiníka, profesionálního bojovníka.)
Přileb máme z raného středověku z naší oblasti několik nálezů (6-12. století). Vesměs se jedná o přilby snýtované z několika dílů, které byly někdy schopné zastavit i přímou ránu mečem (jak uvádí např. Waltharius). Používáme také přilby, které technologicky odpovídají 9. století, avšak nemají být replikami nálezů, ale jsou odvozeny z iluminací nebo z jiných nálezů. Je to proto, že vojáci ve zcela shodných přilbách neodpovídají době, kdy se jednotlivé výrobky nedělaly sériově, ale co kus, to třebas podobné, ale originální dílo.
(Helma na obrázku je uvnitř vyložená 8mm plstí, závěsník je z nýtovaných kroužků, obšitý červenou vlnou, podšitý tlustou, ale měkou vlněnou látkou. Tato přilba se stala velmi inspirující a zdrojem velikého napodobování, v současné době se jich na šermířské scéně pohybuje asi 20. Tahle je první, ta, co to všechno začala. Vyrobeno podle nálezu z Královské obory v Praze.)
(Přilba volně podle nálezů - typický kónický tvar, zvon ze dvou částí, spojených středovým žebrem a zesílen pásky na stranách, se silným přinýtovaným nánosníkem.)
(Přilba inspirovaná franckými vyobrazeními (podobná se používala však již v 5.-6. století). Vzhledem ke stálému kulturnímu vlivu Francké říše a k tomu, že Velkomoravané Franky několikrát v boji porazili, lze předpokládat, že podobných přileb bylo mnoho ukořistěno a následně používáno.)
Máme je doložené jen velmi ojediněle, sloužily k ochraně předloktí. Mohly být kožené, u elitních družiníků zpevněné železnými lamelami, našitými nebo nanýtovanými na podklad.
(Nátepník ze 4mm voskem tvrzené kůže s železnými lamelami, okraje obšité vlnou, povrch zdoben ražbou do kůže. Výroba Kain)
Nemáme je příliš doložené jako součást bojového odění, ostatně pro boj nejsou nezbytné, ruka není příliš v nebezpečí, lze ale předpokládat, že někteří bojovníci si své ruce chránili i takto. Navíc my dnes bojujeme častěji, zato si nemůžeme dovolit přijít do práce s rozbitýma rukama, je to tedy i úlitba bezpečnosti.
(Kožená rukavice, nahoře zesílena 4mm kůží a pak ještě dalšími 4mm pláty ryté a voskované kůže. Uvnitř vyložena vlnou a na kloubec ještě 4mm plstí. Dohromacy cca 10mm kůže a 5mnm vlny. Výroba Kain.)
